Numa a Nova míří do Lisabonu


13.3.2009
Nosorožci indičtí ze ZOO Dvůr Králové vyrazili v pátek 13. března 2009 na dlouhou cestu do zoo v portugalském Lisabonu. Obrovská majestátní zvířata byla naložena na kamion a před polednem začala ukrajovat první kilometry z trasy dlouhé 2869 km. Pokud vše dobře dopadne, do cíle transport dorazí v neděli asi po 60 hodinách jízdy.
V ZOO Dvůr Králové se nosorožci indičtí chovali od roku 1980. Již v roce 1981 byla ze stuttgartské zoo Wilhelma dovezena samice Numa, narozená tamtéž 13. 9. 1979. Ta se stala základem královédvorského chovu a dnes odcestovala do Lisabonu. Její partnerkou je již mnoho let její dcera Nova, narozená 13. 9. 1997, tedy - což je velmi unikátní - na den stejně jako její matka, jen o 16 let později. Otcem Novy je samec Ropen, který se narodil v roce 1988 ve anglické zoo ve Whipsnade a do Dvora přišel 16. 11. 1990. Rodina žila spokojeně do chvíle, kdy začal Ropen pářit svou vlastní dceru. Aby se tomu zabránilo, byl 28.11.2006 deponován do zoo v Norimberku. V době přesunu byl bezpečně největším a nejtěžším nosorožcem, chovaným v ZOO Dvůr Králové.

Protože Nova dospěla a do stávajícího pavilonu v ZOO Dvůr Králové nedoporučil koordinátor chovu přesun jiného samce, vedení zoo rozhodlo o umístění obou samic k ověřenému samci a navíc do klimatických podmínek, kde budou mít nosorožci celoročně možnost bahenních koupelí, tolik důležitých pro zdraví jejich kůže. Za nejvhodnější místo určil koordinátor zoologickou zahradu v Lisabonu, kde žije vhodný samec. Zde se na přesun samic chystali několik měsíců, rozšířili výrazně chovatelské zařízení a dostavěli vnitřní prostory tak, že se královédvorské samice budou mít velmi dobře. A všichni doufají, že Nova brzy porodí své první mládě.

Nosorožci indičtí (Rhinoceros unicornis) jsou největšími žijícími zástupci unikátní skupiny savců. Na světě dnes žije 5 druhů a vesměs se jedná o ohrožená až kriticky ohrožená zvířata. Nosorožec indický - přestože je ze tři druhů asijských nosorožců nejpočetnější - žije v Indii, Nepálu a Bhútánu v počtu kolem 2500 jedinců. Díky intenzivní ochraně v poslední letech počtu pomalu stoupají. Pouze na dvou místech - v národních parcích Chitwan v Nepálu a Kaziranga v Indii žije více než 100 těchto nosorožců.

Indičtí nosorožci se nedají zaměnit s africkými druhy. Mají silnou, tmavošedou kůži posetou drobnými hrbolky. Kůže vytváří pláty spojené hlubokými záhyby, takže nosorožec vypadá jako by byl oblečený v brnění. Na hlavě je pouze jeden roh, u samice podstatně je menší než samec. Typická je masivní hlava a pružný horní pysk, kterým si trhají a podávají tuhou rostlinnou stravu.

V dospělosti váží samec až 2,5 tuny, čímž patří mezi nejtěžší živé suchozemské živočichy a je největším nosorožcem vůbec. Je výborný plavec, který se dokonce dovede potápět a hledat pod hladinou potravu. Nosorožci se rádi válejí v bahně, což napomáhá jejich kůži a chrání ji proti parazitům, v horkých dnech je bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení. V přírodě žijí většinou samotářsky, valnou část dne odpočívají, jen ráno a večer se vydávají za. Nejsou příliš vybíraví - jejich jídelníček tvoří různé listy, tráva, různé rostliny a větvičky. V zoo dostávají nejrůznější ovoce a zeleninu, seno a větve a specielní granulovanou stravu.

Březost u samic nosorožců indických trvá zhruba 13 měsíců a samice rodí jediné mládě. Mládě je pohyblivé velice brzy po narození a saje mateřské mléko až 2 roky.

I když na první pohled působí nosorožec indický dost neohrabaně, zdání klame. Dokáže docela dobře skákat a na krátkou vzdálenost vyvine obdivuhodnou rychlost až 40 km/hod.

Transport obou nosorožců patří k nejnáročnějším v historii zoo. Každá samice váží kolem 2 tun, jejich transportní bedny také, takže na korbě nákladního automobilu se veze minimálně 8 tun! Za volantem se střídají dva zkušení řidiči, ZOO Dvůr Králové zastupuje člen transportní skupiny Jiří Vetter. Všichni v zoo čekají netrpělivě na zprávy z cesty a věří, že oblíbené samice nosorožců indických si v novém domově rychle zvyknou a prožijí zde spokojený život.