ZOO Dvůr Králové pokračuje ve snahách o záchranu severních bílých nosorožců


23.12.2014
Přibližně 40 let trvající aktivity ZOO Dvůr Králové prodloužily čas severních bílých nosorožců na naší planetě. Těchto nejohroženějších savců světa je však dnes už pouze pět. Zdravotní vyšetření přitom ukázala, že ani jedno ze zvířat v současnosti zřejmě není schopno přirozené reprodukce. ZOO Dvůr Králové se však jako vlastník všech těchto pěti jedinců bude společně se svými partnery i nadále snažit o jejich záchranu. V úvahu připadají především různé metody umělé reprodukce.
Ve volné přírodě už severní bílí nosorožci zřejmě vyhynuli, poslední stopy jejich přítomnosti byly zaznamenány ve střední Africe v roce 2007. Za jejich vyhubením pytláky stojí poptávka po rohovině jako léčebném prostředku a kulturním artefaktu v některých zemích východní Asie a Arabského poloostrova.

Do ZOO Dvůr Králové byli severní bílí nosorožci přivezeni v roce 1975 z jižního Sudánu, šlo o skupinu čítající dva samce a čtyři samice. Z této zakladatelské skupiny dva jedinci ještě žijí – samec Sudán je v keňské Ol Pejetě a samice Nola je umístěna v kalifornském San Diegu.

Úspěšné odchovy v ZOO Dvůr Králové

Zoo okamžitě začala s chovem zaměřeným na rozmnožování těchto vzácných zvířat a v roce 1977 skupinu posílila o samici z britského Knowsley jménem Nasima. Ta se také v roce 1980 stala matkou vůbec prvního severního bílého nosorožce narozeného v zajetí, samce Suniho.

Další úspěšné odchovy ZOO Dvůr Králové následovaly v roce 1983, kdy se narodila samice Nabiré, a v roce 1989, kdy přišla na svět další samice, Nájin. Tou dobou už probíhala jednání o přesunu části dvorské skupiny do amerického San Diega. Důvodem byla obava, že na jednom místě by mohly nepředvídatelné zdravotní problémy zdecimovat jediné severní bílé nosorožce žijící v zajetí.

V zájmu odchovu dalších jedinců tak ZOO Dvůr Králové v roce 1989 poskytla dvě samice a samce Saúta do Zoo San Diego. Bohužel, mládě se v San Diegu nenarodilo, proto Dvůr Králové požádal o vrácení samce Saúta jako potencionálního partnera pro svou mladou samici Nájin. Saút se vrátil v roce 1998 a skutečně se o dva roky později stal otcem dosud posledního narozeného severního bílého nosorožce v lidské péči – samice Fatu.

Umělá inseminace

ZOO Dvůr Králové je jediným zařízením, kde se severní bílé nosorožce podařilo rozmnožit, i tady však přirozená reprodukce probíhala příliš pomalu. Kromě výzkumu hormonálních cyklů, který ve Dvoře probíhal už od 80. let, proto zoo od roku 2001 začala spolupracovat s IZW Berlín na umělých technikách oplodnění.

Všechny samice byly nejprve stimulovány hormonálními implantáty, v letech 2006 a 2007 pak byly samice Nájin a Fatu opakovaně inseminovány semenem samce Suniho (Nájin dvakrát, Fatu třikrát, z toho čtyřikrát bylo použito čerstvé semeno a jednou zmražené).

Přesun do Afriky

Po neúspěšných pokusech o umělou inseminaci se zoo rozhodla pro další krok, který měl nosorožcům zajistit co nejlepší podmínky k rozmnožování. V prosinci 2009 převezla dva samce a dvě samice do keňské rezervace Ol Pejeta. I tam projekt předpokládal jak možnost přirozeného rozmnožování, tak případné využití asistované reprodukce.

Zvířata si po přesunu rychle zvykla na africkou savanu, která je velice blízká prostředí, v jakém původně žila. Zlepšil se jejich zdravotní stav, oběma samicím se postupně zlepšily hormonální cykly a opakovaně se pářily. K zabřeznutí však nedošlo, a proto současné vedení zoo spolu s mezinárodní skupinou expertů rozhodlo o vyšetření reprodukčních orgánů zvířat v Ol Pejetě, které vedli veterináři z IZW Berlin.

Toto vyšetření se připravovalo několik měsíců, ještě než k němu však došlo, zemřel 17. října v Ol Pejetě samec Suni. ZOO Dvůr Králové do Keni okamžitě vyslala experta z berlínského institutu, kterému se podařilo zachránit Suniho semeno pro oplodnění in vitro.

Vyšetření v Ol Pejetě

K vlastnímu vyšetření pak došlo na přelomu listopadu a prosince letošního roku. Z předběžných výsledků vyplývá, že ani jedno ze zvířat pravděpodobně není v současnosti schopné přirozené reprodukce. Nejmladší samice Fatu je celkově v dobré tělesné kondici a má v pořádku vaječníky, které produkují dostatečné množství vajíček, v děloze jsou však vysoce patologické změny, které Fatu s velkou pravděpodobností znemožňují zabřeznout. Degenerativní změny mohou být důsledkem neschopnosti samice zabřeznout, ale mohly být způsobeny například i potracením plodu, jehož zbytky zůstaly v těle samice, nebo infekcí zanesenou při páření. Blíže určit původce změn by bylo možné pomocí odebrání vzorku degenerativní tkáně, taková procedura by však byla velice obtížně uskutečnitelná.

Komise rozhodující o dalším postupu se zvířaty v Ol Pejetě však zváží i tuto možnost, stejně jako prověří všechny možnosti případné léčby Fatu. Teoreticky připadá v úvahu kyretáž děložní sliznice, tedy postup, při němž je vnitřní část dělohy v podstatě odstraněna a nechá se narůst znovu. Tento postup je využíván v humánní medicíně a u koní, v případě nosorožců je jeho použití jen teoretickou možností s velmi nejistým výsledkem. V případě nemožnosti jakkoli zabřeznout by Fatu mohla být vhodnou kandidátkou na odběr vajíček pro případné oplodnění in vitro.

Samice Nájin má sice několik malých nádorů v děloze, ty by ale neměly mít vliv na případné oplodnění a její reprodukční orgány by stále měly umožňovat zabřeznutí. Vzhledem ke stavu svých zadních nohou však Nájin při páření v současnosti zřejmě neunese samce, tudíž není schopná přirozeného páření. Navíc v minulých měsících prodělala onemocnění způsobené parazity. Její celkový stav však ukazuje, že by mohla být kandidátkou na umělou inseminaci, a to buď semenem, které je v současnosti zmrazeno v berlínském institutu, nebo čerstvým semenem samce jižního bílého nosorožce. Pokud by Nájin nemohla zabřeznout, mohla by se stát kandidátkou na odběr vajíček pro případné oplodnění in vitro.

Samci Sudánovi bylo odebráno semeno, při jeho analýze však bylo zjištěno, že kvalita je spíše nízká, což se vzhledem k Sudánově pokročilému věku dalo očekávat. Není proto možné ho využít pro umělou inseminaci, bylo by však možné ho využít pro oplodnění in vitro, během něhož je spermie injekcí vpravena přímo do vajíčka.

Ze všech tří zvířat byly v Ol Pejetě odebrány vzorky tkání pro případnou budoucí práci s živými buněčnými kulturami.

Pouhé dva týdny po vyšetření v Ol Pejetě zemřel v americkém San Diegu samec Angalifu. Ten už se sice delší dobu nemohl na přirozené reprodukci podílet, jeho smrt ale umocnila situaci, v níž je jasné, že pro záchranu severních bílých nosorožců je nutné zkusit využít i dosud neužívané a do určité míry riskantní techniky umělého rozmnožení.

Současné snahy ZOO Dvůr Králové o záchranu severních bílých nosorožců

V současné době se tedy Zoo Dvůr Králové snaží o záchranu severních bílých nosorožců třemi hlavními cestami:

- program se samicí Nabiré v Zoo Dvůr Králové; v červenci 2014 byla Nabiré vyšetřena a ukázalo se, že přirozenou cestou už zabřeznout nemůže, protože její děloha je vyplněna velkým množstvím malých cyst. Její levý vaječník se však zdá být zdravý, takže Nabiré by se mohla stát dárkyní buněk, které by se daly využít k vytvoření embrya v umělých podmínkách. Embryo by pak případně mohla donosit jiná samice. V cestě k odběru cenných buněk ovšem stojí velká cysta naplněná tekutinou, která poněkud zatlačuje oba vaječníky dovnitř těla Nabiré. Odborníci z IZW Berlín se v říjnu 2014 pokusili cystu odsát, podařilo se jim to ovšem jen z poloviny. Poté musel být zákrok přerušen, protože zbytek cysty už byl špatně dosažitelný, navíc samice Nabiré už byla dlouho sedována a ošetřovatelé ji nechtěli ohrozit na zdraví. Zákrok by měl pokračovat v příštím roce a veterináři z Berlína si na něj budou muset speciálně upravit své nástroje.

- program v Ol Pejetě; stav zvířat v Ol Pejetě je popsán výše a o dalším postupu bude rozhodovat expertní komise složená ze zástupců ZOO Dvůr Králové, Ol Pejeta Conservancy, Flora & Fauna International, Kenya Wildlife Service, Back to Africa a Lewa Conservancy; kromě krátkodobého cíle rozmnožení severních bílých nosorožců bylo dosud hlavním cílem projektu v Ol Pejetě vytvořit dostatečně širokou skupinu jedinců, kteří by nesli geny severních bílých nosorožců a mohli být postupně reintrodukováni do oblasti jejich původního výskytu ve střední Africe. Kvůli dosažení dostatečného počtu jedinců bylo součástí plánu i křížení s jižními bílými nosorožci.

- spolupráce se Zoo San Diego; v minulosti tam Zoo Dvůr Králové přemístila tři zvířata a dlouhodbě poskytuje vzorky pro výzkum prováděný v San Diegu. Díky vzorku ze samice Fatu tak byla například v minulosti vytvořena tzv. indukovaná pluripotentní kmenová buňka. Význam tohoto pokusu spočívá v tom, že z takto uměle upravených buněk mohou následně vzniknout téměř jakékoli tělesné buňky, tedy například i reprodukční buňky, a severní bílí nosorožci by tak mohli být rozmnoženi pomocí metod genetického inženýrství. Vědecký tým v San Diegu, i díky materiálu získanému z dvorské zoo, udržuje živé kultury z dvanácti jedinců, které by pro tyto účely mohly být použity.

Foto: Jan Stejskal / ZOO Dvůr Králové