„Než jsme přistoupili ke spojení obou skupin šimpanzů, dali jsme jim čas na to, aby se mezi sebou seznámili nejprve prostřednictvím pachů a zvuků, které se přenášely mezi sousedními expozicemi. Později jsme jim přes takzvaný kontaktní šupák (malý otvor mezi expozicemi) umožnili rovněž vizuální kontakt,“ vysvětluje první kroky po příjezdu zvířat kurátor primátů Michal Podhrázský. Spojování lidoopů nebývá jednoduché a ošetřovatelé se obávali možných potyček zejména u dvorské dominantní samice Bonie.

Vše však proběhlo nad očekávání dobře. Jako první byli spojeni dvorský samec Dingo s nejstarší maďarskou samicí Susi. „Jakmile se seznámili a uklidnili, vpustili jsme k nim další dvě maďarské samice Chispi a M. U nich byla reakce poněkud živější, přesto ale vše probíhalo bez útoků. Po půl hodině jsme ke skupině úspěšně připojili zbylé dvě dvorské samice Babetu a Bonie,“ doplňuje Michal Podhrázský

„Při spojování šimpanzů by se mělo postupovat po etapách, nejdříve se k sobě pouští jedinci, mezi kterými se neočekává problém, a jako poslední se připojují jedinci dominantní a agresivní,“ říká Podhrázský. „K našemu velkému překvapení nebylo připojení dvorských samic Babety a Bonie doprovázeno žádnou agresí či výraznými potyčkami. Krátce po spojení spolu začala skupina bez problému fungovat,“ doplňuje kurátor.

Pár dní po spojení obou tlup absolvovali šimpanzi i jejich ošetřovatelé další zatěžkávací zkoušku, a to když byla zvířatům umožněna první společná návštěvu venkovního výběhu. „Maďarské samice Susi, Chispi a M navštívily venkovní výběh už před spojováním, nevěděli jsme ale, jak se tu budou chovat ve společnosti ostatních členů skupiny,“ popisuje ošetřovatelka primátů Kristýna Korecová. Ani tato změna však nenarušila klid v tlupě.

Nyní tak mají návštěvníci možnost pozorovat fungující skupinu o šesti jedincích ve vnitřní části pavilonu nebo přilehlém venkovním výběhu.